Advent
30. listopadu 2008 v 13:56
|
Vánoce
Dějiny adventu
Původně pochází pojem advent z řeckého pojmu (epifaneia zjevení), který označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěvu krále.
Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista . Těchto osm týdnů představovalo (s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny) dohromady 40 dní.
Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slaví určitý počet (4 až 6) adventních nedělí; papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na čtyři.
Advent
Advent začíná na 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera. 3. neděle adventní se nazývá Gaudete a oproti ostatním adventním dnům není její liturgickou barvou fialová, nýbrž růžová.
V západní tradici je advent také dobou zklidnění, které odpovídalo životnímu stylu našich předků, přizpůsobenému dlouhým prosincovým nocím. Dnes je však advent komerčně využíván, a proto o něm jako o době ztišení nelze mluvit. Advent provází adventní věnec ozdobený čtyřmi svícemi, které odpovídají počtu adventních nedělí, děti otevírají obvykle adventní kalendář.
Česká hudební tradice se vyznačuje výjimečným počtem a kvalitou adventních písní, které se zpívaly zvláště při jitřních mariánských mších zvaných roráty
